Vážení vzácní hosté, vážení spoluobčané, dámy a pánové,
sešli jsme se – jako každý rok – na místě, kde se před 67 lety odehrál jeden z nejbrutálnějších nacistických zločinů. Zločin, který otřásl svědomím světa a stal se trvalým mementem nelidskosti nacismu a německé okupace.
Záměrem teroru, který němečtí okupanti rozpoutali po provedení atentátu na jednoho z nejmocnějších mužů nacistického vedení Reinharda Heydricha, byla nejen pomsta za tento atentát, ale i pokus o zastrašení celého českého národa, jehož příslušníci se odvážili uskutečnit v celé okupované Evropě neslýchaný čin. Tisíce popravených českých vlastenců, jejichž jména s děsivou precizností dnes a denně oznamovaly rozhlasové tlampače a vylepovaná oznámení, byly okupantům málo. Proto se rozhodli udělat věc, jejíž rozsah a brutalita měly naplnit srdce a mysli všech obyvatel naší země hrůzou a strachem, která je měla zlomit a zbavit je byť jen pomyšlení na jakýkoli odpor.
Za oběť si němečtí okupanti zvolili právě Lidice. Nehrálo roli, že obyvatelé této obce – zemědělci a dělníci kladenských dolů a hutí, jejich ženy a děti – s atentátem neměli nic společného. Museli zemřít pro výstrahu všem, kteří se s nacistickou novou Evropou nehodlali smířit. Lidičtí muži byli zastřeleni, ženy poslány do koncentračních táborů, děti odebrány a dány na poněmčení. Vesnice byla vypálena a srovnána se zemí jako varování a jako předobraz osudu, který nacisté chystali ve svých plánech celému našemu národu.
Atentát na Heydricha a následný teror vrcholící Lidicemi z mnoha hledisek znamenal přelom jak pro poměry v Protektorátu, tak v celé okupované Evropě. Zprávy o potrestání prvního z hlavních nacistických pohlavárů českým odbojem a o vyhlazení Lidic obletěly svět. Ukázaly, že český odboj proti okupaci existuje, že je silný a že před ním není v bezpečí ani nejvyšší vedení Třetí říše. Ukázaly, že se lidé u nás s německou okupací nesmířili a že jim lze vládnout pouze nejbrutálnějším terorem. Ukázaly, že s nacistickým režimem není možný kompromis a že válku proti němu je třeba vést až do jeho úplného zničení.
Desetitisíce popravených a deportovaných do koncentračních táborů vyhloubily nepřekonatelný příkop nesmiřitelnosti vůči okupantům a nacistickému Německu. Staly se i tragickým katalyzátorem česko-německých vztahů. Lidická tragédie v myslích a srdcích tehdejších generací našeho národa ukončila ochotu uvažovat po skončení války o pokračování staletého soužití se sudetskými Němci. Slyším-li však projevy na nedávném 60. sudetoněmeckém sněmu v Augsburgu, mám strach, že to stále ještě někteří lidé nechápou.
Lidický zločin spáchali nacisté na vrcholu své moci, kdy byli přesvědčeni o svém vítězství. Jejich armády se probíjely k Volze a k hranicím Egypta, v Evropě kromě Sovětského svazu pokračovala v boji jen Velká Británie a Spojené státy stíhala v Tichomoří jedna porážka za druhou. Němečtí pohlaváři proto nabyli dojmu, že již mohou přikročit k uskutečnění svých nejfantastičtějších plánů.
Jejich významnou částí mělo být očištění česko-moravského prostoru od českého národa a jeho důsledná germanizace. Proto byl nacistický teror od počátku zaměřen nikoli pouze proti aktivním účastníkům odboje, ale proti všem skupinám české společnosti, které nacisté pokládali za nositelky národní identity a vlastenectví. Proto měla být zlikvidována česká inteligence, proto se vypracovávaly rasové studie obyvatelstva vhodného k poněmčení, proto se připravovala nová kolonizace našeho území německými přesídlenci z východu. Lidický zločin předvedl metody, které byli němečtí okupanti při uskutečňování těchto svých záměrů připraveni používat.
Přesto hned po skončení války Lidice ožily, a to nejen zde. Začaly žít na různých místech světa ve jménech řady obcí, které na znamení solidarity přijaly jejich jméno. I naše Lidice žijí nejen jako pietní místo, kde si připomínáme hrůzy minulosti. Žijí normálním životem naší země, tak jako tisíce dalších našich vesnic a měst. Z mapy se je vymazat nepodařilo.
Lidický památník nám připomíná, jaké zločiny může zplodit ideologie, která je založena na nenávisti k jiným, která popírá lidskou důstojnost a svobodu a která opovrhuje demokracií. Památka lidických obětí nás zavazuje, abychom hodnoty, na nichž stojí naše společnost, hodnoty, které se totalitní režimy snažily popřít a vymazat, vždy rozhodně bránili a již nikdy nedopustili jejich ohrožení.
